Jako by to bylo včera, kdy jsme se na „špici“ všichni vítali a těšili se na hvězdné zážitky, které nám letošní tábor nabízel. Jako by neuběhl skoro ani den od doby, kdy jsme si z tašek vybalovali čisté oblečení a skládali ho do skříněk. Hvězdná brána nás vzala do hlubokého vesmíru za úžasným dobrodružstvím a tři týdny utekly jako rozbouřená řeka.

Ani jsme si nestihli všimnout, jak nám čas rychle utíká, a už je tu konec. Poslední den, loučení a dojetí. Radost, že zase vidíme své blízké, ale smutek, že musíme opustit kamarády, se kterými jsme prožili neskutečné tři týdny na nejhezčím místě, které nám už navždy zůstane v našich srdcích.

Až Ti bude někdy smutno, můžeš zavolat, přijdu hned, vždyť jsem Tvůj kamarád…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•